Pískle v kleci?

4. února 2014 v 21:37 | anninke |  kostkové povídánky

Evelín Holátko, přáteli zvaný Pískle, tiše seděl v policejním voze a zpytoval svědomí. Ohlédl-li se ze svého současného postavení za několika uplynulými dny, musel konstatovat, že vyloupení vietnamské večerky kvůli pár lahvím lihovin byla čirá pitomost, zvlášť ve stavu natolik nachmeleném, že nikoho z pachatelů ani nenapadlo zabývat se bezpečnostními opatřeními onoho krámku. Vlastně jeden z nich se zabýval - Jindra Barták, oblblý alkoholem a adrenalinem, po spatření kamery u stropu radostně zavýskl a jal se do ní rozverně mávat a usmívat. Dopadení příslušnými orgány samozřejmě nenechalo na sebe dlouho čekat. Evelín v duchu nazval Jindru taktéž orgánem a posupně se zahleděl z okna na ubíhající ulice.

Na policejní stanici čekalo Evelína setkání s poručíkem Kofolou a jeho pověstným zpytavým pohledem. Ten pohled Evelín vůbec neměl rád, stejně jako ostatní pochybní živlové, kteří mu kdy byli vystaveni. Zdál se totiž pronikat až do těch nejtajnějších koutů lidské duše a odhalovat právě to, co chtělo nejvíc zůstat skryto. A tak se u poručíkova stolu Pískle neklidně vrtěl s pohledem zavile upřeným k podlaze v marné snaze vzdorovat Pohledu. Nicméně cítil, jak jsou z něj vytahována všecka ta malá špinavá tajemství, jak nezadržitelně vyplouvají na povrch, a on je nakonec skoro rád vyzradil tazateli s pichlavýma očima.

"Tak, to bysme měli," pravil poručík Kofola, vytahuje z tiskárny protokol výslechu, "tady to podepiš a můžeme jít."

Evelín hmátl po propisce a... Zarazil se. "Můžeme? Jako oba? Kam?"

"Do cely předběžnýho zadržení, pěkně si tam počkáš na soud. Nemám chuť tě někde nahánět, nebo dokonce řešit další tvoji 'prácičku', když tě můžu mít bezpečně pod zámkem."

Evelín na poručíka chvíli nevěřícně zíral. Pak fňukl: "Ale já jsem nezletilej."

Teď zíral pro změnu policista. Rychle se však vzpamatoval a nahlédl do příslušných lejster. "Evelín Holátko, narozen 3. ledna 1994... Gratuluju, už čtrnáct dní seš plnoprávnym občanem naší krásný země. V rámci svejch plnejch práv v dohledný době vyfásneš flastr a neodčaruje ti ho ani Harry Potter."

* * * * *

O jeden překvapivě rychlý soudní proces později si Evelín Holátko, zvaný Pískle už i místním policejním sborem, užíval podmíněnou svobodu, zpřestřenou veřejně prospěšnými pracemi. Nakonec byl rád, že dopadl tak, jak dopadl, a ne na rok a půl v cele. Při úklidu veřejných prostranství si navíc užil spoustu čerstvého vzduchu a zdravého pohybu. Típl cigaretu, zvedl pytel na odpadky, a tiše si broukaje, vyrazil na obchůzku městským parkem.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wlcisek wlcisek | E-mail | Web | 5. února 2014 v 6:35 | Reagovat

Oceňuji tvoje velice osobitá jména :) je to pak o moc zajímavější, škoda, že to neumím

2 Erizu Erizu | Web | 6. února 2014 v 11:24 | Reagovat

Poručík Kofola, to je super :D pěkné, pěkné, až se mi skoro nechce ani nic psát :D
A jediná připomínka - bychom, ne bysme.

3 anninke (tissaia) anninke (tissaia) | 6. února 2014 v 12:00 | Reagovat

[2]: děkuju. na mě nehleď a piš, už se těším, co stvoříš.
a já vím, že "bychom" - ale nepředpokládám tu vědomost u poručíka ;)

4 wlcisek wlcisek | E-mail | Web | 6. února 2014 v 16:58 | Reagovat

Hovorově je to jedno :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama