Nenáročné na pěstování

26. února 2014 v 21:42 | anninke |  kostkové povídánky

Poručík Kofola stál u okna své kanceláře s konvičkou v ruce a zamyšleně hleděl na truhlík pelargonií, které se nějakým zázrakem stále ještě držely při životě i přes vpravdě vražednou péči, jíž je zahrnovalo zdejší osazenstvo. Mimoděk květiny zalil, myšlenkami u balíčku cigaret v zásuvce pracovního stolu. Nejradši by si zapálil, ale protože slíbil své ženě, že přestane, rázně zaplašil hříšné myšlenky a raději zalil pelargonie.

O několik hodin později kancelář utichla, jen ze služebny sem tlumeně doléhal zvuk rádia a občasného hovoru. Na truhlík s pelargoniemi dopadaly poslední paprsky zapadajícího slunce a v jejich svitu se listy rostlinek nepatrně chvěly. Když slunce zmizelo za obzorem, listy se začaly chvět silněji. Nejprve u rostliny úplně vlevo, potom vpravo a nakonec u té prostřední. Chvění sílilo ve vlnách přelévajících se od jedné rostliny k druhé nepravidelně a proměnlivě, skoro to vypadalo, jako by se pelargonie chvěly úmyslně, hrajíce nějakou tajemnou složitou hru. Po chvíli se už zmítaly tak divoce, až se zdálo, že truhlík musí každým okamžikem sletět z okna. A pak vše ustalo, jako když utne.

Otevřely se dveře a do kanceláře se vplížil jeden ze službu konajících policistů. Tiše za sebou zavřel, uvelebil se v poručíkově křesle a za chviličku spokojeně prospával svou noční směnu. Lístky pelargonií se opět zachvěly, tentokrát pouze na krajních rostlinkách. Ta prostřední vypadala poněkud schlíple a otráveně. Pak, jakoby s povzdechem, se zavrtěla a vylezla z hlíny. Otřepala se skoro jako pes, ometla si zeminu z kořínků a opatrně slezla po radiátoru na podlahu. Pokračovala podél zdi až k pracovnímu stolu, za nímž se policista oddával příjemnému porušování pracovní kázně. Pelargonie s námahou vyšplhala na stůl, přešla na okraj blíž k spícímu policistovi a na okamžik tam zůstala, pohupovala se na místě z jednoho kořínku na druhý. Odměřovala si délku skoku, možná i trochu váhala - třeba proto, že tyhle načínací mise nikdy neměla v oblibě. Ale dnes prohrála, načínání bylo tedy tuto noc její starost. Skočila.

Dopadla spáči do klína. Napnutá jak struna chvíli čekala, zda se policista probudí. Neprobudil, tak mohla bez obav vyrazit k jeho nekrytému krku s lákavě pulzujícími tepnami. Jakmile se tam usadila, jemně vpíchla pár svých nejtenčích kořínků do mužovy kůže a vypustila omamnou látku. Teď už nic nebránilo ostatním se k ní přidat a noční hostina mohla začít. Všechny tři pelargonie zapustily své ostré kořeny a spokojeně se přikrmovaly na krevním oběhu své oběti.

* * * * *

Poručík Kofola zaléval pelargonie na okně své kanceláře a opět přemítal nad záhadou jejich spokojeného růstu. Jeden by řekl, že budou přelité k smrti, ale jim se dařilo očividně skvěle. Na rozdíl od mladého Lišky, který ráno po noční vypadal, jako by vylezl z márnice. Poručík roztržitě pohladil rostlinky po listech a znovu je zalil.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xaint xaint | 27. února 2014 v 8:53 | Reagovat

ale to je rozhodne lepsi nez prvni dil! Krasne originalni a i celkem bez chyb (az na drobny stylisticky problem v prvnim odstavci).
Skoda, ze se pelargonie nezkousely past na silnem kurakovi. To by asi pekne plivaly...
(pripadne na ozralem policistovi, to by asi vyvadely i jinak a asi by se prozradily)

2 wlcisek wlcisek | E-mail | Web | 2. března 2014 v 20:09 | Reagovat

Skoro jsem čekala, že se poručík probudí a zjistí, že to byl sen. Ale takle je to super :3

3 Rolnička Rolnička | 16. března 2014 v 23:11 | Reagovat

Mno, čekala jsem něco jako Wolfí, že to bude jen sen... aleee teď si spíš říkám, že se budu vyhýbat pelargoniím :D
Moc pěkné :)

4 anninke (tissaia) anninke (tissaia) | 21. března 2014 v 18:43 | Reagovat

[3]: to je rozumné, na ty bacha :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama