Finsko, úterý 15.7.

10. srpna 2008 v 12:17 | annii |  o akcích, výjezdech a kouzlu okamžiku
zapsáno: po návratu dom
V úterý byla na programu vlastně jen jedna zásadní položka - odjezd domů. Jelikož check-out z hostelu byl v deset dopoledne a trajekt odplouval ve čtvrt na devět večer, měli jsme spoustu času na zabití, ale nenapadlo nás nic kloudného, kromě toho, že se cestou do přístavu mrkneme na muzeální lodičky na řece. Byly tam, tuším, dvě plachetníce a pak nějaké ošklivé moderní válečné ošklivosti, které mě osobně vůbec nezajímaly. Zato jedna z plachetnic - Suomen Joutsen - byla vyloženě pastva pro očka.

Jenom byl trochu problém celou tu nádheru nějak dostat na fotku, protože to nebyla žádná lodička do vany:) Ani jsem se nesnažila před ní fotit Williama a Delvina, stejně by nebyly vidět. Kromě lodí jsem objevila i další zajímavost, vpravdě umělecky pojatou skříňku na elektřinu (či něco takového).
Taky máte pocit, že jste ji už někde viděli? :)))
Potom jsme se vlastně zbytek dne už jenom flákali v parku u hradu (ano, právě tam jsem psala některé předchozí zápisky). Pěkně jsme si s petrakou roztáhly karimatky na trávu a válely se na sluníčku, Folken si opodál na lavičce četl. Někdy během odpoledne se o kus dál vyplácli dva mladí finové a stoprocentně nás dvě drbali úplně stejně, jako my je;) Časem jsme se s petrakou rozhodly, že je půjdeme omrknout (samozřejmě NENÁPADNĚ) zblízka, i navelely jsme Folkena s knížkou na naše karimatky, aby hlídal zavazadla, a šly se "projít kolem hradu". Co jsme tak nějak NENÁPADNĚ okoukly, hoši nebyli nic moc, tak jsme si protáhly procházku a aspoň vlezly hradu na nádvoří. Potom jsme se zase povalovaly na sluníčku až do večera, kdy jsme se všichni přesunuli do přístavní haly.
Před odjezdem jsme si s petrakou chtěly dát něco "posledního ve Finsku na rozloučenou", po průzkumu nabídky padla volba na zmrzlinu. Dala jsem si čokoládovou. Kopeček větší než tenisák a moc dobrá byla, s kousky čokolády. Tak si stojím u prosklené stěny, vyhlížím trajekt (a svolávám na něj nejrůznější katastrofy, abych nemusela dom - to samé petraka), lížu zmrzlinu a najednou PLESK - zmrzlina na zemi. Nejdřív jsem jen šokovaně stála a nevěděla, co si počít. Pak jsem zmrzliznu zvedla ze země, že bych po sobě asi měla uklidit. Stála jsem tak, s kornoutem v jedné ruce a kopečkem zmrzliny v druhé a byla fakt nešťastná. Ještě chvíli jsem byla nešťastná, ale potom jsem si řekla - no a co, děcka tu taky strkají do pusi dudlíky ze země - plácla kopeček zpátky na kornout a lízala dál. To špinavé přece stejně zůstalo na zemi:) Ještě jsem si otřela triko a gatě (mezipřistání) a flek na podlaze.
Trajek nakonec přijel, tak jsme, ač nerady, nastoupily k odjezdu (Folken rád). Našli jsme naše kajuty (opět až někde úplně dole pod parkovištěm, tady to bylo daleko horší bludiště, než na lodi do Finska), prolezli loď, petraka zaplácla poslední paměť foťáku asi osmivteřinovým videíčkem "odjíždíme z Finska". Trochu mi zvedlo náladu, že na lodi byli muminci, jeden dokonce jako pirát:) Ale stejně to byl odjezd a mě se tak nechtělo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama