čubky a čubčí syni

21. března 2008 v 20:14 | annii |  o samojedech
máme tři samojedy, psa a dvě čubky. ano, opravdu jsou to pěkné čubky, kdo je nezná, neuvěří. ta velká (čúčo) kouše nejen debilní hosti, ta malá (alku) prudí tu velkou a prokusuje jí tlapy. obě jdou po krku kocourům, kdykoliv se jim naskytne příležitost. obě jsou hysterky a zběsile štěkají u vrátek pod schody, když kocouři sedí nahoře a provokují. ale občas mají i světlou chvilku a pak jsou milé, přítulné a tááááák měkkoučké...

pes (alfirin) je čubčí syn, což o něm vypovídá pouze to, že jeho matka je čubka (i když zdaleka ne taková, jako ty naše). je o rok starší než čubky, ale nechá si od nich skoro všechno líbit. když je na něj čúčo hodně protivná, pošle ji do háje a jde se ke mně schovat - je to totiž můj milášek:) většinou je milý, přítulný a tááááák měkkoučký (obzvlášť ráno, když musím jít do práce, je prostě neodolatelný).
naši psi se neradi češou (alku s alfirinem všude, čúčo má výjimku u bříška, tam se jí to líbí) a koupou. ne, že bychom je pětkrát do měsíce myly šamponem, ale po návratu z tréninku blátivým terénem je údržba podvozku nutná, alespoň podle našeho názoru. psíci tento názor nesdílejí. občas nás přesvědčí, a proto máme v domě na zdech nahnědlou batiku do výše psa:) já osobně mám občas batiku i na peřinách, poněvadž jakmile alfirin dojde k závěru, že ho už příliš zanedbávám, vleze mi špinavý do postele, tam se zahrabe a trucuje.
...tady je zrovna čistý :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama